Na počátku a v polovině 20. století způsobovaly velké podniky v odvětví výroby hliníku a fosfátů rozsáhlé škody na životním prostředí. Vypouštěly toxický odpad do řek a znečišťovaly ovzduší nebezpečnými plyny, což v okolí továren vedlo k hromadnému úhynu hospodářských zvířat a ničení úrody.
Rozsah problému byl obrovský:
➡️ Znečištění vody: Ve 30. a 40. letech 20. století čelil průmyslový gigant ALCOA (Aluminum Company of America) četným soudním sporům kvůli emisím toxických fluoridů a potýkal se s otázkou, jak naložit s fluoridem sodným – jedovatým vedlejším produktem výroby hliníku.
➡️ Znečištění ovzduší: Výrobci fosfátových hnojiv po celá desetiletí vypouštěli do atmosféry fluorovodík a fluorid křemičitý. Situace se částečně změnila v 60. letech, kdy přísné zákony na ochranu čistoty ovzduší nařídily instalaci systémů na čištění plynů v těchto závodech.
‼️ A nyní přichází ten „mistrovský tah“:
Aby se vyhnuly obrovským výdajům za bezpečnou likvidaci tohoto odpadu, chemické společnosti látku „rebrandovaly“ (změnily její image). Přesvědčily veřejnost, že fluoridy jsou prospěšné pro zuby, a začaly je prodávat obcím k přidávání do pitné vody.
Krátce poté byla zahájena kampaň propagující zubní pasty s obsahem fluoridů.
Impulzem pro tuto změnu image bylo prohlášení biochemika Geralda Coxe z Mellonova institutu pro průmyslový výzkum (Mellon Institute of Industrial Research) – institutu financovaného nikým jiným než společností ALCOA. V roce 1939, na základě pokusů na potkanech, jako první veřejně navrhl přidávání fluoridů do obecních vodovodních řadů s tvrzením, že malé dávky mohou předcházet zubnímu kazu.