Tohle ti zlomí mozek:
Podívejte se na jakýkoliv objekt ve vašem okolí. Pohár, kniha, nebo dokonce váš telefon bude stačit. Nyní si všimněte, že každý z nich vrhá stín a ten stín je vždy plošší než samotný objekt. 3 D pohár vytváří 2 D stín na vašem stole. 2 D kus papíru, držený na světle, dělá 1 D linku na zdi. Každá dimenze upustí do níže uvedené dimenze plošší verzi sebe sama.
Teď tu myšlenku převraťte.
Pokud je vaše tělo 3 D a vzor funguje vždy stejně, pak vaše tělo může být stínem něčeho 4 D, co nevidíte.
Takže možná nejste to pravé.
Existuje tvar zvaný tesseract, který to popisuje. Kostka je šest plochých čtverců složených dohromady. Tesseract je osm kostek složených dohromady ve směru, který v našem světě neexistuje. Neumíš si to představit. Nikdo nemůže. Váš mozek byl postaven tak, aby pomohl vašim předkům vyhnout se tygrům a najít ovoce, ne proto, abyste si představovali tvary v rozměrech, do kterých nemůžeme vejít.
Když se pokusíte představit si tesseract, vše, co ve skutečnosti vidíte, je jeho 3 D stín, něco jako to, jak mravenec lezoucí po papíru může vidět pouze plochý obrys vaší ruky, nikdy vaši skutečnou ruku.
Pokud je všechno pevné opravdu jen nižší-dimenzionální stín něčeho většího, spousta divné vědy najednou dává smysl.
Drobné částice, které se objevují na dvou místech najednou, nejsou magie. Jen jeden 4 D objekt zanechávající dva stíny v našem 3 D světě.
Částice na opačných stranách vesmíru, které na sebe nějak okamžitě reagují, nejsou vůbec strašidelné, pokud jsou ve skutečnosti jedním jediným objektem, který se dotýká naší reality na dvou různých místech, stejně jako jeden prst ponořený do vody vypadá jako dvě samostatné tečky. brouk žijící na vrcholu vody.
Existuje starý myšlenkový experiment, který toto kliknutí způsobí.
Představte si tvora, který žije na úplně plochém kusu papíru. Zná pouze levou, pravou, dopředu a dozadu. Nemá ponětí, že „nahoru existuje. Teď zatlačte prst dolů skrz papír. Tomu stvoření se z ničeho nic objeví kruh, zvětší se, zmenší se a pak zmizí. Strávilo by to celý život snahou vysvětlit, co se stalo. Vymýšlelo by to teorie, hádalo by se s jinými plochými tvory, možná by to dokonce nazývalo zázrakem. Nikdy by to neuhádlo, že to byl prst, protože „nahoru je směr, kterému jeho mozek doslova nerozumí.
Jsme to ploché stvoření. Podivné věci, které vědci vidí ve svých experimentech, mohou být prsty, které se prodírají naším světem ze směru, kterým se nemůžeme dívat.
To, co ten středoškolák tak dobře vysvětlil, je skutečný limit toho, co vaše oči a mozek mohou vidět.