Obri a niekoľko odkazov na zaujímavé stránky o nich
https://blog.postoj.sk/72373/obri-nefilim
https://blog.postoj.sk/72621/obri-nefilim-ii
https://blog.postoj.sk/73083/obri-nefilim-iii
https://blog.postoj.sk/73626/obri-nefilim-iv
https://faitl.webnode.cz/news/nefilim-obri-na-zemi-1-3/
Rasa Obrů Existovala. Vzácné Fotografie, Které to Dokazují
KDO VYMAZAL GIGANTY Z HISTORIE? Tartárie a ztracené rody Evropy
GIGANTI
Giganti (starogr. Γίγαντες; jednotné číslo Γίγας) sú v starogréckej mytológii obrovskí nadprirodzení tvorovia. Podľa Hésioda sú giganti božské bytosti, synovia Geje (Zeme), ktorá bola oplodnená kvapkami krvi stekajúcimi z odrezaných pohlavných orgánov Úrana (Neba), ktoré odsekol Kronos. Giganti vznikli aj zo semena jej druhého manžela – strašného a hrozného božstva Tartaru. Podľa Homéra sú to divoké, obrovské a bohom príbuzné bytosti (porodené Gejou). Ich kráľ Eurymedón bol zabitý bohmi spolu s celým svojím národom za bezbožnosť.
Gigantomachia
„Pád obrov“. Freska zo Siene obrov v Palazzo del Te v Mantove.
O boji gigantov so Zeusom a ostatnými olympskými bohmi – tzv. gigantomachii (gr. γῐγαντομᾰχία, doslova „bitka s gigantmi“) – informujú až neskorší autori. Podľa mýtického podania Geja, rozhorčená uväznením titanov v Tartare, porodila obrovské monštrá s ľudským telom po pás a s dračími chvostami namiesto nôh (porodené Gejou a Tartarom). Mali husté, kučeravé vlasy a dlhé brady. Dolné končatiny prechádzali do šupinatých dračích tiel.
Tradične bol každý gigant ozbrojený kopijou (výnimkou bol Polybótos, nepriateľ Poseidona, ktorý bojoval trojzubcom ako samotný boh mora). Gigantov bolo celkovo 150, ale iba 12 z nich boli najväčší a najmocnejší – určení na to, aby porazili 12 olympských bohov, každý jedného.
- Najstarší gigant Alkyoneus bol stvorený, aby zvrhol Háda.
- Enkelados bol nepriateľ Ateny.
- Polybótos bol určený na zničenie Poseidona.
- Mimantas bol pohromou Hefaista.
- Porfyrión bol súperom Zevsa.
Podľa proroctva bohyň osudu a Hery boli giganti zraniteľní: zabiť ich mohol boh, ale iba s pomocou poloboha. Preto si bohovia v novej vojne prizvali starých hrdinov.
Z Flegrejských polí, ktoré sa tradične umiestňujú do vulkanických oblastí (na ďalekom západe, v Kampánii, Arkádii, Tesálii a inde), začali giganti hádzať na Olymp obrovské balvany a horiace kmene stromov. Narodili sa na Flegrejských poliach alebo na Palléne. Podľa Arkáďanov sa bitka odohrala pri mestečku Bafos v Arkádii.
Rozpútala sa strašná bitka, v ktorej bohovia vďaka pomoci Kyklopov, storočných obrov a Herakla zvíťazili a gigantov pobili. Niektorí z nich sú podľa tradície pochovaní pod vulkanickými ostrovmi (napr. Enkelados pod Sicíliou, Polybótos pod ostrovom Kos). Podľa Lukána im Aténa ukázala hlavu Gorgóny a oni sa premenili na hory.
V tradíciách, literatúre a umení
Veľmi skoro sa giganti začali zamieňať s titanmi a neskôr s inými obrovskými monštrami (Tyfónom, Aloádmi, Storočnými). Kosti gigantov sa uchovávali v Megalopole. Z ich ichoru vznikli zapáchajúce prúdy prameňa v Levternii (Južná Itálie). Poslední giganti boli pochovaní pod ostrovom Mykonos. Ich pozostatky sa nachádzali aj na Capri.
Komédiu „Gigantomachia“ napísal staroveký komik Hegemón. Umenie zobrazovalo gigantov buď ako obrovských hrdinov, alebo ako bytosti so zmijími nohami, ktoré hádžu skaly.
Mená gigantov
Gigantov bolo celkovo 150. Podľa Ceca ich bolo okolo 100 a zachoval 34 mien.
Medzi nimi: Alkyoneus, Athon, Klítios, Enkelados, Echión, Pallant.
V rôznych zdrojoch sú ako giganti označovaní aj: Alpos, Anteus, Argos Panoptés, Ask, Athon, Goplodam, Damis, Eurymedón, Milin, Neidy, Polybótos, Sarpedón. Apollón zabil istého giganta, ktorý ohrozoval Tróju.
Zoznam gigantov (s poznámkami)
Znak ++ označuje mená poškodené v rukopise Hyginovej knihy.
- Abes ++
- Agrios – zabitý Mójrami medenými palicami
- Alkyoneus – nepriateľ Háda, zabitý Hádom a Heraklom
- Gration – zabitý Artemis
- Damastor (Damázen) – nepriateľ Aresa, zvrhnutý do Tartaru, porazený Aténou
- Euryt – zabitý tyrsom Dionýza
- Iapetos – možno zamenený s titanom
- Hippolytos – zabitý Hermom
- Iénios ++
- Kebrion
- Keus (Koy) – Hyginus ho uvádza ako giganta
- Klítios – zabitý Hekaté fakľou
- Kolofón
- Menefriar ++
- Mimantas – zabitý Hefaistom
- Mofios ++
- Ot
- Ofión
- Pallant – kozlonohý lietajúci gigant, zabitý Aténou
- Pelor – porazený Aresom
- Polybótos – nepriateľ Poseidona, zabitý Poseidonom, pochovaný pod Dodekanézami
- Porfyrión – najsilnejší gigant, nepriateľ Zeusa, zabitý Zeusovou bleskov a Heraklovou šípkou
- Rek (Rojk)
- Rhet – porazený Dionýzom
- Sterop
- Teomis
- Tyfón (Tyfeus) – „mladší Tyfón“, nepriateľ Dionýza
- Toon (Fon) – zabitý Mójrami
- Theodamantos
- Fúrios – zabitý Heraklom a Hefaistom
- Egeon – gigant z Eubóje, zabitý vo Frýgii, pochovaný pod ostrovom Besbik
- Elent ++
- Emfit
- Enkelados – ohnivý gigant, nepriateľ Atény, pochovaný pod Sicíliou
- Efiált – Apollón ho zasiahol do ľavého oka, Herakles do pravého
- Effrachoridon ++
- Echión – porazený počas gigantomachie
„Bitka bohov s obrami“ (fragment). Reliéfny vlys Veľkého Diaovho oltára v Pergamone. Mramor. Okolo roku 180 pred Kristom. Zbierka starožitností. Berlín. „V Pergamone sa nachádza veľký mramorový oltár, vysoký 40 schodov, s veľkými sochami zobrazujúcimi Gigantomachiu.“ – Lucius Ampelius, „O divoch sveta“ (Liber memorialis; miracula mundi)
Je to opis slávneho Pergamonského oltára, ktorý zobrazuje bitku bohov s obrami (Gigantomachiu) – jeden z najvýznamnejších reliéfov helénskeho obdobia.
Citácie
„V starovekej gréckej mytológii sa obludní obri narodili z bohyne Zeme Gaie z kvapiek krvi boha neba Urána.“ (43)
„Gaia, rozhorčená nad tým, čo sa stalo s Titánmi, porodila s Uránom obrov, ktorí mali obrovskú postavu a nepremezniteľnú silu. Svojím vzhľadom, hustými strapatými vlasmi a dlhými bradami vzbudzovali hrôzu. Ich dolné končatiny prechádzali do šupinatých tiel drakov. Podľa niektorých sa narodili na Flegrejských poliach, zatiaľ čo iní hovoria na Pallene.“ – Apollodoros „Mythologická knižnica“ VI, 1 (212)
Obri, hrdí na svoju silu, sa vzbúrili proti olympským bohom. Iba s pomocou kyklopov, ktorí pre Dia ukovali blesky, a Herakla s jeho neomylnými šípmi, boli Olympania schopní poraziť obrov (43). Apollodoros spomína mená 13 zabitých obrov, hoci ich celkový počet sa odhaduje až na 100.
„Začali hádzať do neba kamene a horiace stromy. Medzi nimi boli obzvlášť silní Porfyrión a Alkyoneus, ktorí zostali nesmrteľní, ak bojovali na zemi, kde sa narodili. Vtedy sa stal Heraklés ich zničiteľom. Keď sa obri objavili, nevedeli zničiť žiadneho z obrov, ale až na pomoc prišiel smrteľník, mohli by získať prevahu. Alkyoneus, ktorý bol nesmrteľný, bol zasiahnutý Heraklovým šípom, ale padol až po tom, ako ho Heraklés vytiahol za hranice jeho zeme. Porfyrión sa chystal zaútočiť na Heru, ale Zeus ho zasiahol bleskom a Heraklés ho dorazil šípom. Zo zostávajúcich obrov Apolón zasiahol Efialta šípom do oka, a Heraklés do druhého. Dionýzos zabil Euryta tyčom, Kýtiu zabil Hekaté pochodňou a Mimasu zabil Hefaistos, ktorý ho hodil naňho rozžeravený kameň. Aténa, ktorá prenasledovala utekajúceho Encelada, hodila naňho Sicíliu; Pallas a kož aj Pallas zabil obrov, ktorí sa mu postavili. Polybotes, prenasledovaný Poseidónom, sa dostal na more, dorazil ho ostrov Nisyros, a naňho Poseidón hodil časť ostrova. Hermes, ktorý mal na hlave Hádovu prilbu, zabil obrov Hippolytosa. Artemis zabila Grationa; Moiry, ktoré bojovali s obrami, zabili Agriasa a Thoona. Zeus zrazil ostatných svojimi bleskami. Heraklés dorazil všetkých.“ – Apollodoros „Mythologická knižnica“ VI, 1–2 (212)
Najstaršie zdroje podrobne opisujúce mýtus o Gigantomachii sa nezachovali, s výnimkou krátkych zmienok o rase obrov v Odyssei (VII:59,205; X:120). Tu sú samotní obri spomenutí výlučne prirovnávaním rôznych postáv k básni k nim, s cieľom zdôrazniť ich silu a neústupnú povahu. V Hesiodovej Teogonii nachádzame zmienku o pôvode obrov a ich vzhľade:
„...ona [Gaia] porodila veľkých obrov s dlhými ostrými v mocných rukách, v žiarivom brnení...“ – Hesiodos „Theogonia“ 185–186 (209)
„V jadre Gigantomachie (rovnako ako Titanomachie) leží myšlienka usporiadania sveta, stelesnená vo vzťahoch olympskej generácie bohov nad otčinskými silami, na čele s najvyšším bohom Diom.“ (2)
Túto tému rozvíjali básnici, vrátane neskorších. Bola mimoriadne populárna v staroveku a často sa zobrazovala na rôznych dielach zobrazujúcich smrteľné a božské bytosti, ktoré sa zúčastnili boja. Gigantomachia sa stala jedným z hlavných motívov gréckej mytológie (2). Vo výtvarnom umení sa postupne vyvinula ikonická schéma boja medzi bohmi a obrami, ktorá sa stala slávnym výjavom v gréckom umení. Najznámejšie zobrazenie Gigantomachie sa nachádza na vlyse Pergamonského oltára (43). Najstaršie zobrazenie pochádza zo 6. storočia pred n. l. (2). V neskoršom období sa téma Gigantomachie stala symbolom víťazstva dobra nad zlom, poriadku nad chaosom, svetla nad temnotou (43). Niekedy sa dokonca interpretovala ako alegória boja medzi kresťanstvom a pohanstvom (43).
Zdroje: Mythologický slovník / šéfred. E.M. Meletinský – Moskva: Sovietska encyklopédia, 1991; Hesiodos. Teogónia; Kirill Korolov „Encyklopédia nadprirodzených tvorov“ – Moskva: Encyklopédia, 2008
Príprava článku: Jevgenij Kot
Stav článku: Zvieratá (odkazy sa ešte na hotový článok, ale je vysoká pravdepodobnosť rozšírenia)
Tento text je odborný prepis o Gigantomachii – mytologickom boji medzi olympskými bohmi a obrami, s citáciami z Apollodora a Hesioda.
Zdroj: ru.ruwiki.ru – Giganti
Nejstarší dochovaný fyzický popis Nefilů nepochází z Bible. Pochází z hliněné nádoby, která byla před zhruba 2 000 lety zapečetěna v jeskyni nad Mrtvým mořem; text uvnitř jmenuje konkrétní obry, zaznamenává jejich rodokmeny a dokumentuje jejich předpovědi ohledně vlastního vyhynutí.
Tuto nádobu neobjevili archeologové. Našel ji pastýř...📜 Svitky od Mrtvého moře odhalují Nefily
Tento mohutný balvan se nachází v indickém městě Mahábalípuram. Spočívá na svahu nedaleko chrámu Ganéša Ratha.
Váží více než 250 tun a zázračně drží na malém, kluzkém a šikmém povrchu.
Zajímavost: za celá ta léta se s ním nikomu nepodařilo pohnout; podle staré legendy se o posunutí kamene pokusil i král Narasimhavarman z dynastie Pallavů, který vládl jižní Indii v letech 630–668 n. l.
Pri dnešnej falzifikácii dejín mnohí ani netušia, že pred kataklizmou žili na Zemi obri a iné bytosti rôznych rozmerov...
https://clanky.info...
„Má očekávání nebyla zklamána. Velikost kostí je skutečně ohromující a svědčí o existenci rasy obrů v minulosti.“
V roce 1936 byly kostry exhumovány a archeolog J. Groves napsal:
„Jedna nádherná mumie měřila 2,4 metru. Byla spálena takovým způsobem, že maso bylo zuhelnatělé a po staletí se zachovalo prakticky beze změny.“
Groves naříká nad nedostatkem pozornosti, která byla tomuto objevu věnována. Pozůstatky byly vystaveny v otevřeném stanu a návštěvníci se na ně občas přišli podívat, ale úředníci muzea ani archeologové o nález neprojevili žádný zájem. O několik týdnů později kostry jednoduše zmizely.
Tuto fotografii s názvem „Obří ženy na cestě do Raarsy“ pořídil v roce 1897 Dr. Huguets. Na fotografii jsou nejméně tři vysoké ženy. Prostřední je 22 let stará a měří 230 cm. Žena vpravo měří přes 3 metry. Soudě podle unikátní expozice z francouzského Národního muzea přírodní historie, z historie nezmizely jen otisky patagonských obrů.
Tuto fotografii pořídil Martín Chambi Jiménez, jeden z prvních známých domorodých fotografů v Latinské Americe.
Byl uznáván pro hlubokou historickou a etnickou dokumentární hodnotu svých fotografií.
Fotografie zobrazuje vysokého muže, rodáka z jižní vysočiny provincie Paruro, a samotného fotografa. Tato rasa vysokých lidí obývala části amazonského pralesa před ne více než několika staletími.
Kostry objevené v těchto oblastech „nevykazují žádné známky onemocnění, jako jsou hormonální problémy s růstem, které jsou běžné ve většině případů gigantismu. Všechny kostry měly zdravé klouby a velké plicní dutiny. Většina koster má všechny znaky stáří a přirozené smrti v důsledku stáří,“ uvádí britský antropolog Russell Dement. ⠀
Socha, přezdívaná Paní z Mali, se nachází na hranici mezi Guineou a Mali. Je vytesána do žulové hory a nachází se 1,5 kilometru nad zemí – respektive nad srázem.
Co je to za paleolitickou civilizaci? Vlastní technologii k vytváření soch tak gigantických rozměrů?
V Carském Selu, na okraji Babolovského parku, stojí ruiny Babolovského paláce. Pokud nahlédnete skrz mezeru ve zdi do osmiboké věže, uvidíte obrovskou žulovou nádrž, kolosální monolitický bazén vytesaný z jednoho kusu červené žuly (bez pomoci moderních nástrojů), vysoký asi dva metry a o průměru přes pět metrů. Toto jsou slavné Babolovské lázně. Otázka: Jak? Proč? A kdo byl tak velký ? Zůstává otevřená.
V této knize se jeden z obrů jmenuje Gilgameš. Jaká náhoda, že v „Eposu o Gilgamešovi“ se Gilgameš vydává hledat přeživšího Velké potopy.
Všechny starověké texty popisují skutečné historické události, které byly dříve považovány za mýty.
Poznámka: Archeologické pozůstatky byly zničeny během syrské války 20. ledna 2018.
— Bible mluví o obrech.
— Starověké civilizace zanechaly příběhy o obrech.
— Kosti obřích lidí se nacházejí po celém světě, jsou dokonce zobrazeny na egyptských hieroglyfech.
Proč akademická věda tyto fakty skrývá? Je to jednoduché:
nechtějí, abychom pochopili, že existuje Stvořitel všeho bytí, a vnucují nám materialismus. Zatímco v zákulisí svých černých lóží uctívají ďábla.
Za zmínku stojí dopisy kněze Melchiora Barretta, napsané v 16. století. V jednom ze svých dopisů Melchior tvrdí, že viděl obří vojáky střežit brány Pekingu a že čínský císař měl ve svých službách 500 takových obrů.
Toto tvrzení potvrdil anglický kněz George Hekwill ve své knize „Apologie“ z roku 1627. V knize popsal oddíl lučištníků v císařské gardě, který se skládal z 500 mužů, vysokých přibližně 4,5 metru.
Slavnostní otevření je v pořádku, ale není to nutné, pokud to není určeno pro větší lidi. Všechny tyto budovy byly postaveny za jiným účelem.
- Biblia hovorí o obroch.
- Staroveké civilizácie zanechali príbehy o obroch.
- Kosti obrích ľudí sa nachádzajú po celom svete, sú dokonca zobrazené v egyptských hieroglyfoch.
Prečo akademická veda skrýva tieto fakty? Je to jednoduché:
Nechcú, aby sme pochopili, že existuje Stvoriteľ všetkých vecí a vnucujú nám materializmus. Zatiaľ čo na chodbách svojich čiernych chát uctievajú diabla.
Výzkumníci byli šokováni, když jim očití svědci ze státu Nové Mexiko v USA přinesli fotografie této skály. Jak jsme se blížili, ukázalo se, že část hory vypadá velmi podobně jako zkamenělá ruka, ale hlavní bylo, že spektrální analýza potvrdila přítomnost KDYSI živého masa pod vrstvou kamene.
Římský historik Josephus Flavius v roce 79 n. l. napsal, že poslední egyptští obři žili kolem 13. století př. n. l., kdy vládl král Jozue. Podle něj měli tito obři velmi velká těla a podivně vypadající obličeje, jejichž pohled byl šokující. Jejich hlasy byly tak hlasité, že zněly jako řev lva, a proto bylo děsivé je slyšet.
